Anti-řetězák

Z řetězáků se stal "sdělovací prostředek" se svými vlastními pravidly a stylem. Témata jsou různá, ale skoro vždycky jde o nějakou zprávu vyvolávající silné emoce. Nejčastěji rozhořčení nebo poplach. Občas jsou ty emoce namístě (když jde o pravdivou zprávu), ale často ne.

V každém případě dnes řetězáky nemusí doslova končit slovy "přepošlete dál". Lidé to dělají sami.

V době, kdy většina Čechů používá sociální sítě, se samozřejmě autorům lží a hoaxů daří i tam. Proto začínají řetězáky prorůstat se svými bratříčky na sociálních sítích, a někdy je těžké zjistit, odkud se nějaká lež přelila kam. Pro potřeby Anti-řetězáku se proto nebudeme omezovat jen na lži a omyly šířené maily, ale občas upozorníme i na tvrzení, která se šíří třeba na Facebooku.

Některé řetězáky se snaží z lidí vytáhnout peníze — v takovém případě je původcem mailu jednoduše podvodník. Podobně jako se odnepaměti podvodníci snažili krást peníze lhaním, dnešní podvodníci jen přesedlali na novější technologie (které jim navíc umožňují oslovit spoustu "kořisti" najednou).

Pak tu máme lidi, kteří se cítí v životě bezmocní, a posílání řetězáků je pro ně způsob, jak mohou mít vliv na svět. Podobají se žhářům, kteří něco podpálí a pak stojí opodál a obdivují své dílo. Vidí lidi, jak pobíhají kolem, a myslí si: "To jsem udělal já!"

Pro další je vytvoření řetězáku prostě způsob, jak se zbavit nudy. Tahání lidí za nos je "zábava", a jejich motivace nemusí být složitější než "způsobovat chaos".

A pak tu samozřejmě máme i politicky motivované řetězáky. Takové píší lidé, kteří mají nějaké silné politické přesvědčení, a posláním řetězáku se ho snaží rozšířit. Lhaní a přikrašlování je v takovém případě v očích autora řetězáku "omluvitelné", protože je přece potřeba lidem konečně vysvětlit, co je ten správný politický názor.

Hodně se mluví o tom, že za řetězáky stojí cizí státy. Je to pravda, ale přímo se to děje jen zřídka. V našich končinách kontrarozvědka každoročně rozkrývá takzvané "vlivové operace" z Ruska a Číny. Ty jsou ale složitější a chytřejší než jen "pošleme mail". Spíš jde o krmení existujících autorů řetězáků novým materiálem (skrz oficiální i neoficiální webové stránky) a o snahu podporovat už existující tvrzení (skrz sítě falešných účtů). Pro státy jako Rusko a Čína jsou řetězáky především vítaný způsob, jak se s trochou pomoci může česká společnost "rozežrat zevnitř". Konkrétněji o tom píše ve výročních zprávách česká BIS (tady). Ale za naprostou většinou řetězáků žádný cizí stát přímo nestojí.

(Jestli vás téma opravdu zajímá, výzkumná agentura STEM zveřejnila podrobný průzkum. Ke stažení zde.)

Úspěšné řetězáky jsou založené na psychologických fintách, které sice už existují tisíce let, ale pořád fungují. Trochu se to podobá kouzelnickým trikům: když víte, jak umí kouzelník "zmizet" hodinky, a dáváte si pozor v ten pravý čas na tu správnou věc, tak vám to neunikne. Ale většina z nás má jiné věci na práci, než studovat každý psychologický trik, a tak nás i kdejaký amatérský kouzelník může napálit.

Anti-řetězák nikoho neudělá vůči psychologickým trikům řetězáků úplně imuním. Ale to občasné rozkrytí lži má fungovat jako protiváha. On ten příliv lží je vážně ohromný, až může mít občas člověk pochyby o tom, jestli na tom "přeci jen něco není".

Co se týká "vlastního názoru", tak k tomu je právě potřeba umět rozlišit lež od pravdy. Lež není "jiný názor". Lež je lež.

Nových řetězáků jsou stovky měsíčně, a asi nikdo nechce dostávat mail o každém z nich.

Anti-řetězák se soustředí na ty řetězáky, které můžou mít největší praktický dopad. Například, když nějaký řetězák mluví o tom, že "nebude toaletní papír", tak je pro člověka dost praktické vědět, jestli je to pravda nebo ne.

Na druhou stranu, hodně řetězáků omýlá různé lži o známých osobnostech. Přestože i tyhle lži je třeba občas kontrovat, asi málokdo chce každý druhý den slyšet o tom, co si zrovna kdo vymyslel na kterého politika.

Stačí se podívat na databázi českých řetězáků (tady), aby člověk pochopil, že tahle scéna má svá oblíbená témata, své oblíbené hrdiny, a oblíbené padouchy. Zkuste si třeba najít jediný řetězák z posledních několika let, který by byl pozitivní k neziskovkám a charitativním organizacím. Nebo jeden jediný řetězák, který by byl třeba kritický k Rusku.

Je jasné, že si lidé, kteří chtějí posílat řetězáky, budou vybírat témata, které jdou "proti proudu". Aby řetězák fungoval, musí vzbuzovat silné emoce — ideálně rozhořčení a poplach. A ty jen ztěží vyvoláte tím, že řeknete lidem něco, co už ví ze zpráv.

To je hlavní důvod, proč většina projektů upozorňující na dezinformace vypadá, jako by to byly hlásné trouby tradičních demokratických stran. Přitom jenom uvádějí lži na pravou míru.

Můžete věřit tomu, že jestli začnou kolovat lživé řetězáky, které jsou pro změnu kritické k Rusku, tak přinejmenším Anti-řetězák na to bude upozorňovat stejně, jako to dělá u jakéhokoliv jiného lživého řetězáku.

Je pár věcí, kvůli kterým Anti-řetězák vznikl a kterými se liší od ostatních projektů:

1. Důraz na praktické informace (raději opravit lživý řetězák o ceně mléka než řetězák o konfliktu na Blízkém východě)
2. Rovnou do mailu (není třeba chodit na web, a je lehčí informaci přeposlat)
3. Méně zpráv (raději vybírat opravdu ty nejdůležitější)
4. Kratší shrnutí (spíš než o články se Anti-řetězák snaží co nejrychleji shrnout, co se sdílí a proč to není pravda)

Jestli hledáte alternativu k Anti-řetězáku, tak asi nejznámější weby jsou Faktické.info, Ověřovna, Manipulátoři a Demagog. Právě z těch často Anti-řetězák čerpá.

Návod:

1. Začněte něčím, co lidi rozhořčí. Nemusí to být vůbec pravda, ale musí to nějak ladit s názory cílového publika nebo potvrzovat jejich obavy. Rozhořčení je emoce, která v našem mozku vypíná kritické myšlení. Příklad: "Neuvěřitelné! Kvůli neziskovkám teď nebudou peníze na důchody!"
2. Uveďte akorát tolik pravdivých informací, aby lživá informace zněla věrohodně. Příklad: "jak všichni víme, ze státního rozpočtu mohou být poskytnuty dotace nestátním neziskovým organizacím ..."
3. Použijte expertní jazyk, abyste vytvořili dojem zasvěcenosti. Příklad: "to způsobuje schodek v provozním rozpočtu ..."
4. Uvádějte jména osob a institucí, které platí pro cílové publikum za autority. Příklad: "jak už psal MUDr. XYZ ..."
5. Zformulujte zprávu jako "potlačovanou pravdu", o které mainstreamová média nebudou informovat. Předejdete tím celkem pochopitelné otázce, proč se o takové věci veřejnost dozvídá z pochybného emailu a ne z hlavních zpráv. Příklad: "Toto se v ČT nedozvíte!"
6. Přidejte "důkazy" ve formě citací nebo údajů. Příklad: "zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ..."
7. Zakončete apelem ke sdílení nebo k jiné akci.